Rozhovory s patronem SUSO Janem Antonínem Duchoslavem

Ohlédnutí s patronem za 15. ročníkem

Za SUSEM jste najezdil spoustu kilometrů, jak moc rád cestujete?

Poměrně rád, protože jsem zvídavý a rád poznávám nové věci a místa. Někdy je to samozřejmě obtížné, zvláště když se sejde té práce a s tím spojeného cestování v několika dnech více.

Jen letmo zavzpomínám, každé kolo bylo něčím specifickým. Jen namátkou v Ostravě policie, v Lysé tuhá zima, v Hradci online přenos do celé budovy, v Litoměřicích pořádný vítr a v Českých Budějovicích pohoda… Jak na Vás působila jednotlivá místa?

Ostravu mám, abych se přiznal, více spojenou s cestou, která byla v průtrži mračen dost hrozivá. Taky jsem přijel na poslední chvíli. Jinak jsem spíš hodnotil prostory, ve kterých soutěž probíhala. České Budějovice byly opravdu nejpohodovější.

Prostředí i okolní situace musí vytvářet jistý tlak i na moderátora. Jak jste zvládal někdy nečekané okamžiky?

To by měl hodnotit někdo nezávislý. Za sebe jen doufám, že jsem se nikdy nenechal vyvést z míry příliš a tedy si toho nikdo nevšiml.

Jsou prázdniny, plánujete nějakou řemeslnou aktivitu?

Na chatě stavím jídelní terasu, zatím nezastřešenou, ale kdoví, co bude příští rok…

SUSO žádné kolo přes prázdniny nemá. Nebude Vám to cestování za soutěží přes léto chybět?

Ani ne, právě jsem dokončil jako asistent režie film „Hra na…“, to bylo šest neděl práce, před tím jsem stihl alespoň týden dovolené s rodinou ve Španělsku, teď odjíždím na tábor s dětmi z dětské onkologie v Brně s nadačním fondem Krtek a do toho ta terasa na chatě… Jak vidíte, tak se přes léto nenudím.

Pár otázek před Lysou

Ocitli jsme se v roce 2011, dal jste si do tohoto roku nějaké předsevzetí?

Přímo předsevzetí ne, ale rozhodl jsem se více věnovat sám sobě. Takže jsem začal pravidelně cvičit a také se vracím více k práci, kterou jsem trošku upozadil výchově děťátka.

Jsme u řemesla, zeptám se, jestli za sebou máte nějaký řemeslný počin?

No, nevím, jestli přímo řemeslný, to je asi příliš troufalé označení, ale se synem teď stavíme různé skládačky a připravuji naši budoucí zahradu, což obnáší i kacení náletových jív.

SUSO se připravuje na další kolo 15. ročníku v Lysé nad Labem. Je to jediné zimní kolo a podmínky jsou tvrdší než v jiných kolech. Jak se Vám pracuje v horších podmínkách a nižší teplotou?

Odmalička jsem hodně času trávil na horách, takže mně zima nevadí. A jak už jsem se zmínil o své zahradě, kácí se v době vegetačního klidu, takže v zimě.

Také vyhlášení proběhne na „řemeslném place“, bude to chtít teplejší oblek, větší akčnost nebo se před tím zahřát něčím dobrým. Čemu dáte přednost?

Rozhodně kombinaci vhodného oblečení a teplých tekutin. Ale pozor, alkohol to není.

Patron moderoval v Ostravě

Hned po finále jsme skočili do dalšího ročníku a to v Ostravě, který jste vlastně nově moderoval v rámci postupových kol. Bylo to pro Vás v něčem odlišné?

Snad ani ne. I když možná bylo u soutěžících cítit jakoby menší nasazení než ve finále.

I tentokrát jste měl po boku sličnou dívku. Je to pro Vás o něco snazší, když není upřena veškerá pozornost jen na Vás nebo jste raději sám středem pozornosti?

Ve dvou se to lépe táhne a já si to být středem pozornosti zase tak neužívám.

Sám si myslím, že hezké děvče u předávání přidá ceremoniálu trochu šmrncu, souhlasíte?

Rozhodně. Je to dobrý nápad.

Ostrava není od Prahy za rohem, jak se Vám cestovalo?

Hrozně. Neuvědomil jsem si, že je pátek. Octnul jsem se v takové koloně, jakou bych nikomu nepřál.

Nečekanou kaňkou byla návštěva policie z důvodu nahlášených ztrát osobních věcí soutěžících. Mně osobně to zklamalo. Stávají se takové věci i v herecké branži?

Stává se to bohužel všude. Naštěstí v Ostravě se většina věcí nakonec objevila a ukázalo se, že nebyly zcizeny, jen uloženy na místě, kde je nikdo nehledal.

Pár otázek k finále

Pane Duchoslave, v minulém roce jste na finále 14. ročníku začínal v pozici patrona. Nechci se ptát, zda jste byl nervózní, ale jak jste tu nabídku a celý projekt vnímal?

Bez velkého váhání, protože je to projekt, který má hlavu a patu. Je zajímavý, prospěšný a navíc se týká neprávem opomíjené části našeho školství.

Mezi řemeslníky budou letos i zástupci sklářského řemesla ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Kamenický Šenov. Je podle Vás správné propojovat zdánlivě odlišné druhy řemesel?

„Zdánlivě“, to jo to pravé slovo. Když si budujete domov, tedy stavíte dům, začínáte u základů, tedy s kopáčskými pracemi a končíte interiérem, tedy např. se sklářem. Vše souvisí se vším.

Jako tajný plán máme chuť oslovit i pekaře, je to podle Vás dobrý nápad?

A proč ne? Je to řemeslo? Je! A dobrý chleba dnes musím běžet koupit dopoledne, protože odpoledne už mají jen ty hnusné nedopečené z velkopekáren.

Spolu s organizátory pomáháte soutěž posouvat dál a dál. Kam může mít tento projekt podle Vás reálně namířeno?

Doufám, že do širšího povědomí nejen odborné veřejnosti a firem, ale i do obecného povědomí celé společnosti. Už dnes máme nedostatek kvalitních řemeslníků. Všichni nemohou být vědci, lékaři, či právníci a pokud by ze zbytku měli být jen úředníci, bude to náš konec.

Rád bych slyšel do hlavního vysílacího času třeba TV Nova? Co myslíte, pustili by nás tam? :)

Zatím ne, ale jednou… kdo ví?

SUSO ve městě filmového řemesla

Karlovy Vary byly poslední zastávkou v naší soutěži na úrovni regionálních kol. Město je v posledních letech spjato s filmovým festivalem. Jste pravidelným návštěvníkem festivalu?

Spíš nepravidelným, ale snažím se alespoň na jeden, dva dny stavit.

Pokud ano, je něco co si ve Varech nikdy nenecháte ujít?

Kolonádu. Miluji procházky po ní.

V Karlových Varech se koná čtvrté regionální kolo soutěže SUSO. Máte nějaký recept pro soutěžící, jak se zbavit nervozity před soutěží? A nemyslím tím kalíšek třináctého léčivého pramene z Karlových lázní. Co vám pomáhalo při natáčení zbavit se trémy?

Poctivá příprava. Když jste si jistí v kranflecích, tak nejste nervózní. Teoreticky jednoduché, praxe je ovšem složitější.

S Vikym o SUSU na venkovní scéně

Přišlo jaro a my se budeme stěhovat z interiérů výstavních hal ven blíže veřejnosti. Jaký máte vztah k jaru a třeba z hraní před publikem venku nebo na festivalech?

Abych se přiznal, tak jsem ještě venku divadlo nehrál. Samozřejmě jsem už moderoval na otevřených scénách a to mi nečiní problémy.

Hostovat s divadlem po celé ČR je vlastně na stejném principu, jaký praktikuje soutěž SUSO. Jsou místa, kam se vždycky těšíte, protože je tam vřelejší publikum? A dá se vůbec v tak malé zemi vnímat rozdíl v publiku? Např. v Hradci Králové jsou vřelejší než v Aši…

Rozdíly v publiku jsou. Není to jen místem a naturelem místních obyvatel, ale je to dáno třeba i náladou v oblasti. Ale příklady určitě neuvedu.

Máte rád potlesk, aplaus?

Ale ano, vždyť je to ocenění práce, jako každé jiné.

Letos nově oceňujeme i školy vítězů obou oborů „Hvězdou regionálního kola“, což je řediteli škol vnímáno velmi pozitivně a navíc s tím dokáží dál pracovat. Napadlo by Vás nějaké netradiční ocenění při finále ať už pro školy nebo pro žáky?

Odborné ocenění inovačních přístupů, jak technologických přímo u soutěžících, tak metodických pro školy.

Při vyhlášení „Hvězdy regionálního kola“ si pro diplom přijde učitel nejlepší dvojice žáků. Sklidí potlesk ostatních i přihlížející veřejnosti. Je vidět, že jim to není nepříjemné, ale necítí se ve své kůži. Jaké to tedy je stát a vnímat potlesk? Nemůže to být pro učitele od řemesla nepříjemné?

To je zvyk. Přijímat ocenění se dá naučit. První si je třeba uvědomit, že být oceněn není nic, za co by se člověk měl stydět, naopak.

S Vikym v polovině 14. ročníku

Za námi je regionální kolo v Lysé nad Labem, které mimo jiné bylo určeno i pražským školám. Pražští studenti neodjížděli zrovna s velkými úspěchy. Myslíte, že může být rozdíl mezi studentem řemeslníkem z velkého města a třeba z malé vísky?

Nevidím k tomu důvod. Rozdíl může být jen v přípravě a přístupu. Proč by měli mít rozdílnou kvalitu přípravy, nebo horší přístup děti z velkých měst oproti dětem z vesnic netuším.

Říká se, jiný kraj – jiný mrav. Co se vám vybaví, když se řekne královéhradecký kraj případně východní Čechy?

Krkonoše, lyžování, Labe, neústupná paní Havránková, které fandím.

Soutěž se pomalu přehupuje do své druhé poloviny a pomalu se blíží finále. Už jste přemýšlel nad scénářem k vyhlášení?

Abych se přiznal, tak ještě nikoliv.

Po polovině soutěže známe už skoro polovinu finalistů. Být v jejich kůži a vědět, že postupujete do velkého finále, připravoval byste se svědomitě i třeba půl roku dopředu?

Rozhodně bych takové předsevzetí měl, ale…

Nebo jinak. Může to být pro ty žáky motivace do pilnějšího studia?

Až si budou této soutěže všímat a podporovat ji firmy, které shání své budoucí zaměstnance v řadách řemeslníků, a ti mladí kluci uvidí, jak jim tato soutěž opravdu může profesně pomoci, pak určitě.

J. A. Duchoslav před Ostravou (20. 11. 2009)

Nový ročník začal regionálním kolem v Ostravě, kde se sešel výkvět žáků oboru truhlář a zedník severní Moravy. Jaký vy máte vztah k této oblasti?

Vřelý, mám tu spoustu kamarádů.

Máte tam kamarády spíše řemeslníky, horníky nebo někoho z divadla?

Od každého trochu. Třeba Trap je truhlář, Káňa inženýr a Radek Pastrnák muzikant.

Dříve by se čekalo, že tam budou spíše soutěže pro hornickou mládež, myslíte, že se tato řemesla uplatní i v kraji, kde třeba nemají takovou tradici?

Samozřejmě, že ano. V hutním průmyslu přeci pracují lidé a ti potřebují někde bydlet, potřebují nábytek, potřebují běžné služby

Kdybyste byl z Ostravy a musel si vybrat, buď jít fárat nebo se učit řemeslo? Co by zvítězilo?

Určitě by zvítězilo řemeslo. Přímo klaustrofobií sice netrpím, ale pod zemí bych se necítil ve své kůži.

Ostrava je známá i bujarým životem ve Stodolní ulici. Může to svádět soutěžící, jít tam a zbavit se třeba trémy?

Osobně nic proti zábavě nemám, ale spíš bych doporučil zajít tam až na oslavu dobrého absolvování soutěže.

U soutěže máme nové partnery, kteří si uvědomili, důležitost vsadit na mládí. Jak to máte vy? Vsázíte spíše na mládí nebo na zkušenost třeba u řemeslníků?

Případ od případu. Rozhodně nepreferuji mladé před staršími a naopak. Dávám na doporučení a všímám si nepřímých indicií. Třeba, zda je ten člověk úměrně čistý, upravený a slušný. O ledasčem to totiž napoví.

Až potkáte Radka Pastrňáka, pošlete nám ho do soutěže? Může se poměřit v šikovnosti s mladými…?

Zkusím mu to navrhnout, ale dost pochybuji, že by se do toho pustil.

Po finále (26. 9. 2009)

Během vyhlášení výsledků jste se při stavbě stupňů pro vítěze stal na chvíli zedníkem, jak to šlo?

Vcelku dobře. Za prvé jsem na to nebyl sám a za druhé se suchým zdícím systémem Wienerberger to šlo jak po másle.

K ruce jste měl šikovného chlapce, vlastně jednoho z nejlepších žáků u nás, dokázal byste si představit, že spolu postavíte nejen stupně vítězů, ale třeba dům?

Představit bych si to uměl. Nevím, jestli ve dvou, ale byl bych snaživý přidavač.

Měl byste proti těmhle klukům šanci?

Určitě ne, ostatně o tom by Vám mohla vyprávět moje žena.

Zeptám se jinak. Vy jste učně hrál, Mikiho Kadlece v seriálu Třetí patro. Troufl byste si na roli učňovského mistra všech zhruba 70 soutěžícím? Tak aby Vás respektovali a byl jste jim vzorem?

Ve filmu určitě, tady na místě by to asi neprošlo.

Jste kutil nebo si raději řemeslníka objednáte?

Začíná to kutilstvím a ve většině případů končí objednávkou řemeslníka, aby to po mně opravil.

Jsou herci soutěživí typy?

Předně jsou to obyčejní lidé z masa a kostí, takže někteří jsou.

Dokázal byste si představit sám sebe na podobné soutěži v oboru herectví? A na startovní čáře třeba s kolegy z divadla?

Ne, i když nápad to je, ale asi spíš na komickou estrádu.

Dnes jsem Vás viděl, jak si expozici stavebního veletrhu se zájmem prohlížíte. Chodíte pravidelně na FOR ARCH?

Vzhledem k tomu, že máme se ženou rozestavěný dům, tak jsem hledal inspiraci. Loni jsme chyběli, ale předloni jsme na FOR ARCHu byli spolu. Pravidelně se říci nedá, ale výstava je to velmi poučná a inspirující.

J. A. Duchoslav patronem SUSO (15. 9. 2009)

Stal jste se první mediální tváří Soutěže učňů stavebních oborů SUSO v historii. Jaký máte vztah k řemeslu?

Bohužel jsem velmi nešikovný, takže pouze platonický. Kdykoliv se pokusím doma něco opravit, či vyrobit, končí to voláním odborníka. Nicméně si řemesla velice vážím. Ne nadarmo se říká, že má zlaté dno!

Zkuste porovnat, jak se vnímání řemesla v pohledu veřejnosti od dob minulých změnilo?

Kdo umí a je poctivý, má práci i úctu okolí. Myslím, že tak je to v pořádku.

Kdybyste měl možnost jít se dnes vyučit nějakému řemeslu, které by to bylo?

Dědeček byl truhlář a já vyrůstal pod ponkem. Kdybych byl šikovný na ruce, tak bych byl truhlářem. Je to krásná práce.

Má podle Vás význam pořádat řemeslné soutěže?

Určitě má. Řemeslo je jakoby opomíjené, ale jeho doba zase přijde.

Fotogalerie